Rozšiřování komfortní zóny.

​Paretova metoda platí také pro fitness . Představte si, že se chcete naučit Anglicky. Existuje několik základních předpokladů, abyste to úspěšně zvládli:

Zhodnotíte, na jaké jste úrovni (začátečník, pokročilý atd.)
Začnete na úrovni, která odpovídá vašim schopnostem, tedy pokud začínáte, vezmete si začátečnickou učebnici.
Postupujete knihou lekci za lekcí. Tj. neděláte první lekci pořád dokola a zároveň neskáčete náhodně z druhé na dvacátou a pak zas na šestou, nebo nedej bože neodbíháte do učebnice němčiny.
Děláte to pravidelně. Každý den třeba hodinu, namísto dvanácti hodin jednou za měsíc.
 

A s rozvojem fyzických kvalit se to má úplně stejně. V momentě, kdy začnete sílu, vytrvalost nebo mobilitu vnímat jako dovednost, začne to dávat smysl.

Když se vrátím k analogii s Angličtinou:

1.Chcete zhodnotit svoji aktuální úroveň.
2. Tréninkový plán by měl tuto úroveň respektovat.
3. Začínáte zlehka a postupně přidáváte, abyste dali tělu šanci se adaptovat. Držíte se programu a neskáčete z jednoho cvičení na jiné.
4. Děláte to pravidelně, v našem případě 3x týdně a nejdete do mrtva, ale necháváte si energii v záloze.
 

Ten poslední bod je obzvlášť důležitý a lidé (a bohužel i dost trenérů) k němu přistupuje chybně. Mají pocit, že se potřebují tréninkem zničit. Zpotit. Že to musí bolet.

Nemusí.

Někoho zničit je úplně jednoduché a stačí na to pár minut.

Zato budovat něčí fyzické kvality už vyžaduje přemýšlení, zkušenosti  a plánování.

Klíčem k progresu je adaptace: musíte dát vašemu tělu šanci si odpočinou, zotavit se a být tak připraven na další výkon. Cvičíme pravidelně na 80%, funguje to líp než jednou za čas do mrtva a funguje to mnohem líp než pokaždé do mrtva. Navíc to zdaleka tolik nebolí.

Mantra  nejlepších světových trenérů zní. 

,,Cíl tréninku není klienta zničit, ale zlepšit,,