Rozšiřování komfortní zóny.

V momentě, kdy začnete sílu, vytrvalost nebo mobilitu vnímat jako dovednost, začne to dávat smysl.

1.Chcete zhodnotit svoji aktuální úroveň.
2. Tréninkový plán by měl tuto úroveň respektovat.
3. Začínáte zlehka a postupně přidáváte, abyste dali tělu šanci se adaptovat. Držíte se programu a neskáčete z jednoho cvičení na jiné.
4. Děláte to pravidelně, v našem případě 3x týdně a nejdete do mrtva, ale necháváte si energii v záloze.
 

Ten poslední bod je obzvlášť důležitý a lidé (a bohužel i dost trenérů) k němu přistupuje chybně. Mají pocit, že se potřebují tréninkem zničit. Zpotit. Že to musí bolet.

Nemusí.

Někoho zničit je úplně jednoduché a stačí na to pár minut.

Zato budovat něčí fyzické kvality už vyžaduje přemýšlení, zkušenosti  a plánování.

Klíčem k progresu je adaptace: musíte dát vašemu tělu šanci si odpočinou, zotavit se a být tak připraven na další výkon. Cvičíme pravidelně na 80%, funguje  líp než jednou za čas do mrtva a funguje to mnohem líp než pokaždé do mrtva. Navíc to zdaleka tolik nebolí.

Mantra  nejlepších světových trenérů zní. 

,,Cíl tréninku není klienta zničit, ale zlepšit,,