Co bychom měli vědět?

Externí (zevní) rotátory paže / svaly rotátorovy manžety / mezilopatkové svaly

Není ojedinělé, když se sportovec nebo dlouholetý návštěvník posilovny pokouší informovat o tom, co jsou zevní rotátory, proč by je měl trénovat a jak by je měl trénovat. 

K zevním rotátorům paže řadíme zadní část deltových svalů (m. deltoideus posterIor), malý sval oblý (m. teres minor), sval nadhřebenový (m. supraspinatus) a podhřebenový (m. infraspinatus). Jedná se o malou svalovou skupinu s výraznou tendencí k ochabování. Tento fakt je dále umocněn vlastnostmi jejich antagonistů (vnitřních rotátorů paže), které mají enormní tendenci se zapojovat do pohybů a souběžně s tím tíhnou ke zkrácení. Zevní rotátory jsou klíčové pro nastavení antagonistické rovnováhy v ramenním kloubu a dlouhodobý rozvoj síly paží. 

 

  • Často vídáme jedince, kteří navzdory enormnímu úsilí, které tlakům věnují, nejsou schopni dosáhnout minimálního zlepšení.
    Odpovědí jsou z 90 % velmi slabé externí rotátory. Kromě samotných zevních rotátorů je zejména pro pohyby nad 60 stupňů abdukce (upažení) stěžejní funkce rotátorové manžety, kterou tvoří m. subscapularis, supraspinatus, infraspinatus a teres minor. Napětí těchto svalů ukotvuje hlavici kosti pažní v kloubní jamce lopatky, čímž je umožněno samotné upažení.
  • Další důvod je prohloubení dysbalance mezi externími rotátory a jejich antagonisty plyne ze všeobecné oblíbenosti cviků na hrudník.
    Jsou lidé, kteří v posilovně v podstatě nic jiného netrénují. Neustálé přetěžování prsních a předních deltových svalů tlakovými cviky bez současné kompenzace externích rotátorů může vést nejen k chronickým probémům ramenního kloubu, ale i k významné limitaci výkonnosti v tlakových cvicích.
  • Významně stabilizační funkce externích rotátorů se odráží v kompozičním zastoupení svalových vláken
    převažují zde pomalá vlákna, která rychleji regenerují a jsou schopna akceptovat častější stimul
  • Pro začátečníky a pokročilé.
    Pro trénink zevních rotátorů je vhodné zařadit vyšší počty opakování, např. 12-14. Nižší hmotnost umožní dobrou kontrolu techniky provedení.
  • Posílení v rámci izolovaných cviků by mělo vždy předcházet nebo jít souběžně s progresí ve vzpěračských cvicích.
    Kupříkladu v trhu by nemělo být přikročeno k vyšším hmotnostem, pakliže sportovec není schopen dosáhnout odpovídajícího výkonu v kubánském zdvihu.
  • Velmi oslabené zevní rotátory lze trénovat i 3-4krát týdně.
    Později lze uplatňovat pokročilejší cviky jako kubánský zdvih, zevní rotace ve stoji, v upažení či varianty zevních rotací v upažení na kladce.
  • Zevní rotátory se v běžných činnostech často uplatňují v izometrické nebo excentrické kontrakci.
    Zdůraznění (prodloužení) práce v excentrické kontrakci je znamenitým prostředkem ke stimulaci těchto svalů. U externích rotátorů pracujte s tempem 4110, 5010 apod. Prodlužte spouštěcí fázi u cviků, jako je vzpažování v předklonu s oporou o hlavu, upažování v předklonu s oporou o hlavu nebo obrácený peck deck.
  • Stabilizační funkce rotátorů je nezbytná pro fixaci polohy ramenního kloubu.
    U veškerých cviků, kde je nutné udržet zátěž nad hlavou při propnutých pažích (trh, tlaky nad hlavou, nadhoz).
  • Aktivita jednotlivých svalů zevních rotátorů se v různých polohách paže mění. Významný je rozdíl v zapojení svalu podhřebenového a malého oblého při externí rotaci, neboť je ovlivňováno úhlem mezi paží a trupem.
    Do 30 stupňů upažení dominuje zapojení malého svalu oblého, při úhlu nad 60 stupňů abdukce paže je naopak zapojen více sval podhřebenový. V tréninku je vhodné zařazovat obě varianty cviků.
  • Mezilopatkové svaly provádějí retrakci v ramenním kloubu a často pracují v součinnosti s zevními rotátory.
    Cviky na tyto svaly proto vedou k posílení celého svalového řetězce.