Dech 

Dech v souvislostech FMSTM

"Vaše bránice je zodpovědná za vaše dýchání, držení těla a stabilizaci výkonu." Brett Jones, FMS expert

Dysfunkce dýchání jsou často spojeny s běžnými muskuloskeletálními problémy a jsou přítomny přibližně u 60 % aktivních zdravých dospělých. Je to také faktor přispívající k pohybové dysfunkci a může vést ke snížení prahu bolesti a zhoršené motorické kontrole a rovnováze (Ladjal et al., 2015).

Mimo to je potřeba brát v potaz, že bez jídla vydržíme 30 dní a bez vody dní několik, bez vzduchu vydržíme jen minuty. A tedy tvrzení, že dýchání je kriticky důležité na té nejzákladnější úrovni, není vůbec přehnané. Ale co má dýchání společného s pohybem a FMS?

Po staletí se disciplíny jako bojová umění, pránájáma a další zaměřovaly na dech jako klíčovou složku zdraví a výkonu. V moderní době jsme přešli od ignorování dechu k tomu, že mu dáváme téměř mystické vlastnosti, a tedy od jednoho „extrému“ ke druhému (Kiesel et al., 2017).

FMS systém se v současné době zaměřuje na 3 oblasti spojené s dýcháním

·        Biomechanické

·        Biochemické

·        Psychofyziologické

 

Biomechanika

Z funkčního hlediska existují tři skupiny dýchacích svalů: bránice, svaly hrudního koše a svaly břišní. Každá skupina působí na hrudní stěnu a její kompartmenty, tj. hrudní koš na plicích, hrudní koš s bránicí a břicho. Kontrakce bránice rozšiřuje břicho a spodní část hrudního koše (abdominální hrudní koš).

Svaly hrudního koše včetně mezižeberních, parasternálních, skalenových a krčních svalů většinou působí na horní část hrudního koše (plicní hrudní koš) a jsou jak inspirační, tak výdechové. Břišní svaly působí na břicho a břišní hrudní koš a jsou výdechové. Když se každá svalová skupina stahuje samostatně nebo je kontrakce ve srovnání s ostatními skupinami převládající, dochází k nežádoucím účinkům (jako je „paradoxní“ pohyb dovnitř nebo ven během nádechu a výdechu, v tomto pořadí) alespoň na jednom z kompartmentů (LoMauro et al., 2022).

Aby se předešlo těmto účinkům, je zapotřebí vysoce koordinovaný nábor dvou nebo tří svalových skupin. Při dýchání v klidu je toho dosaženo koordinovanou činností bránice a inspiračních svalů hrudního koše. Normálně se nepoužívají žádné výdechové svaly (Aliverti et al., 1997).

Již léta je v FMS filosofii zařazeno brániční dýchání jako klíčový koncept a nástroj ke zlepšení pohybu. Toto se děje především prostřednictvím tzv. „Crocodile Breathing“ Například studie z roku 2014 naznačuje, že existuje významný vztah mezi poruchami dýchání a pohybovými dysfunkcemi identifikovanými FMS, a tedy můžeme s jistotou tvrdit, že dýchání ovlivňuje pohyb (Bradley a Esformes, 2014).

Renomovaný odborník na páteř Stuart McGill dodává v tomto kontextu následující:

„Zvažte atletickou soutěž, kde má váš svěřenec soupeře – smíšená bojová umění nebo UFC. Tihle kluci jsou tak dobří, že pokud mají svého protivníka v nějaké kompromitované pozici čekají na vteřinu, až se protivník nadechne – ne vydechne – a pak udeří na základě tohoto dýchacího cyklu... Jak bych naučil bránici, aby byla tak atletická, jak jen může, nezávisle na stabilitě a kontrole?

 

Nechám je těžce dýchat a dostanu je do pozice „side bridge“. Pokud strhnou některý z ostatních svalů do dýchání, selžou. Zbyla jim jen bránice. Cíl je naučit bránici, aby byla nezávislá a umožnila jim dýchat, ať se děje cokoliv."

Biochemie

Biochemický aspekt dýchání/respirace je o výměně plynů. Přivádění O2 dovnitř a CO2 ven pro udržení rovnováhy O2/CO2 v krvi/těle. K tomu dochází v buňkách jako buněčné dýchání (využívá O2 jako součást produkce ATP a zbavování se odpadního produktu CO2) a v plicích jako výměna plynů. Chemické receptory sledují pH krve a podle toho upravují rychlost dýchání, aby pH krve udržely na požadovaných hodnotách. Hyperventilace (nadměrné dýchání) ve skutečnosti uvolňuje příliš mnoho CO2 a způsobuje alkalózu. Z lékařského hlediska lze hladiny CO2 měřit kapnografií nebo krevními testy. Například koncepce FMS Breathing Screen se zádrže dechu používají k poskytnutí rychlé zpětné vazby pro potenciální problémy s dýcháním (ty mohou být ovlivněny i jinými aspekty dýchání viz dále a v předchozím textu) (Gilbert, 2014).

Neměli bychom se nechat zmást naším tělem, protože, i když máme vědomou kontrolu nad tímto podvědomým systémem dýchání, fyziologické kontroly těla a mozku změní dýchání tak, aby „dostaly to, co potřebují“, bez ohledu na to, co si „myslíme“, že děláme, a to především v kritických situacích jako je režim sympatického autonomního systému (Courtney, 2017).

Psychofyziologie

Psychofyziologický dopad dýchání je významný. Dýchání je součástí autonomního nervového systému (ANS). Autonomní nervový systém je rozdělen na sympatický nervový systém (boj-útěk) a parasympatický nervový systém (odpočinek a trávení). Zatímco většina funkcí ANS je mimo naši kontrolu kvůli směsi kosterních a hladkých svalových vláken, můžeme do určité míry ovládat naše dýchání.

Autoři Christine Caldwell a Himmat Victoria ve svém článku nazvaném „Práce s dechem v tělesné psychoterapii“ publikovaném v roce 2011 poskytují řadu informací o vlivu dýchání na psychologické faktory, přičemž se dotýkají práce Chaitowa a dalších a uvádějí (Caldwell a Himmat, 2011):

„Je jasné, že fyziologie a psychologie dýchání jsou neoddělitelně propojeny, když Chaitow, Bradley a Gilbert (2002) také uvádějí, že: Pocit úzkosti vytváří charakteristický vzorec dýchání v horní části hrudníku, který mění chemii krve, což vede k řetězové reakci. Efektů, vyvolávajících úzkost, a tedy posilování vzorce, který v první řadě vyvolal dysfunkční vzor dýchání.

Rozdíly mezi muži a ženami

Jako poslední bychom neměli opomenout ani rozdíly mezi muži a ženami ve smyslu právě dýchání. Ženy mají menší plíce a dýchací cesty než muži a také se u nich pravděpodobně vyvine omezení výdechového průtoku častěji než u mužů. Při dané ventilaci mají ženy vyšší absolutní náklady na dýchání na kyslík, což představuje větší zlomek celkového příjmu kyslíku ve srovnání s muži (Gargaglioni, 2019).

Přestože muži ani ženy nedosahují při cvičení maximální účinné ventilace, ženy se této hodnotě přibližují blíže než muži. Vyšší cena kyslíku při dýchání u žen tedy znamená, že větší část celkového příjmu kyslíku a srdečního výdeje směřuje do dýchacích svalů, což ovlivňuje výkon při cvičení (Sheel et al., 2016).

Pokud vše propojíme dostaneme jeden celistvý systém, který není radno podceňovat, nýbrž se jím zabývat jako úplně prvním, pokud chceme docílit skutečné změny, jak dokládají i FMS experti viz níže.

Zatímco dýchání může ovlivnit nebo zlepšit pohyb, špatný pohyb neznamená, že máte „dysfunkční“ dýchání. A to, že máte dysfunkční dýchání, neznamená, že se budete špatně pohybovat, i když tato korelace je poměrně silná.

Vzhledem k tomu, že slovník je jediné místo, kde má fitness přednost před zdravím, dýchání musí hrát důležitou roli v našich praktikách zdraví a fitness. Screening pohybu a dýchání nám umožňuje správně alokovat zdroje a pozornost správným směrem.

 

Zdroje

Aliverti, A., Cala, S. J., Duranti, R., Ferrigno, G., Kenyon, C. M., Pedotti, A., ... & Yan, S. (1997). Human respiratory muscle actions and control during exercise. Journal of Applied Physiology, 83(4), 1256-1269.

Bradley, H., & Esformes, J. D. (2014). Breathing pattern disorders and functional movement. International journal of sports physical therapy, 9(1), 28.

Caldwell, C., & Victoria, H. K. (2011). Breathwork in body psychotherapy: Towards a more unified theory and practice. Body, Movement and Dance in Psychotherapy, 6(2), 89-101.

Chaitow, L., Bradley, D., and Christopher G. (2014). Recognizing and Treating Breathing Disorders : A Multidisciplinary Approach. Second edition. Edinburgh: Churchill Livingstone, 2014.

Courtney, R. (2017). Breathing training for dysfunctional breathing in asthma: taking a multidimensional approach. ERJ open research, 3(4).

Gargaglioni, L. H., Marques, D. A., & Patrone, L. G. A. (2019). Sex differences in breathing. Comparative Biochemistry and Physiology Part A: Molecular & Integrative Physiology, 238, 110543.

Kiesel, K., Rhodes, T., Mueller, J., Waninger, A., & Butler, R. (2017). Development of a screening protocol to identify individuals with dysfunctional breathing. International journal of sports physical therapy, 12(5), 774.

Ladjal, H., Azencot, J., Beuve, M., Giraud, P., Moreau, J. M., & Shariat, B. (2015). Biomechanical modeling of the respiratory system: Human diaphragm and thorax. In Computational Biomechanics for Medicine: New Approaches and New Applications (pp. 101-115). Springer International Publishing.

LoMauro, A., Colli, A., Colombo, L., & Aliverti, A. (2022). Breathing patterns recognition: A functional data analysis approach. Computer Methods and Programs in Biomedicine, 217, 106670.

Sheel, A. W., Dominelli, P. B., & Molgat‐Seon, Y. (2016). Revisiting dysanapsis: sex‐based differences in airways and the mechanics of breathing during exercise. Experimental physiology, 101(2), 213-218.