MIKROBIOM

MIKROBIOM
OVLIVŇUJE NAŠE ZDRAVÍ, PSYCHICKÝ STAV, POSTAVU A MNOHEM VÍCE…

Jsme to, co jíme… Toto přirovnání jsme už určitě všichni slyšeli. Je to omílaná fráze, na které ovšem opravdu něco je. Přesněji by se ale dalo říci, jsme tím, jaké mikroby v sobě a na sobě nosíme.

Naše tělo se skládá z desetkrát většího počtu mikroorganismů než je množství našich vlastních buněk a to by bylo, aby nás to nějakým způsobem neovlivňovalo.

Bakterie, houby, viry, kvasinky, roztoči a jejich geny spolu vytvářejí tzv. mikrobiom. Vzhledem k jejich množství (zhruba okolo 100 bilionu), by se dalo říci, že jsme spíše mikrobiální kolonií nežli člověkem.

Všechny tyto mikroorganismy uvnitř a na povrchu těla žijí s našimi buňkami v symbióze, která se tak vyvíjela miliony let. Uvnitř těla i na jeho povrchu si však nenosíme jen ty hodné a prospěšné, ale také ty nedobré a patogenní. Jde o naprostou rovnováhu našeho organismu a těchto cizích organismů. Ty tak ve výsledku ovlivňují naše zdraví, psychický stav či množství tuku, stav naší pokožky a tak dále. K tomu se za chvíli dostaneme.

Nebudeme se dnes bavit o mikrobech v podpaží či na jazyku. Dneska to bude o mikroorganismech, které osídlují naše střeva.

Kdy s nimi poprvé přijdeme do kontaktu? Orgány miminka, které se zatím ještě vyvíjí v těle matky, jsou až do porodu sterilní. Je to právě porod, kde se novorozeně poprvé setkává s těmito mikroorganismy. Právě když při porodu miminko prochází celou porodní cestou matky a dostane se na svět, setkává se s těmito mikroorganismy poprvé a přebírá si je tak od své matky (dále pak z mateřského mléka, později ze stravy a všeho, co se mu dostane do pusy).

Mikrobiom se utváří zhruba do tří let dítěte, pak se do určité míry ustáli. Ačkoli se proměňuje celý náš život, má tendence se vracet k ustálené rovnováze (k podobnému zastoupení jednotlivých druhů).

Vědci zjistili, že je přímá spojitost mezi osídlením našeho střevního mikrobiomu a tím, zda byl porod přirozený nebo císařský, zda maminka mohla miminko kojit či nikoli.  Přirozeným porodem a mateřským mlékem jej tak miminko přebírá od své matky a pomalu tak buduje svůj vlastní mikrobiom a imunitní systém.

Právě ve střevech je zastoupení bakterií nejpočetnější. Jedná se o více než 500 až 1000 různých druhů, které dohromady tvoří zhruba 1,5 kg.

Jen malá poznámka k mikroorganismům na naši kůži. Tam můžeme nalézt až 182 druhů bakterií sídlících především v blízkosti mazových a potních žláz, kde berou dostatečnou výživu. Pokud urputně bojujete s ne příliš vábně vonícím potem, tak můžete poděkovat právě jim. Pot sám o sobě nezapáchá.

Snaha o vymýcení této malé střevní zoo, by našemu tělo přinesla devastující účinky. Pomáhají nám se štěpením sacharidů, některé zase pomáhají vytvářet vitamín K a B12 či bojovat s patogeny. Jsou zásadní součástí imunitního systému střeva. Právě ve střevech vzniká většina endorfinů (hormon dobré nálady) a dalších neuropeptidů ovlivňujících činnost nervů a mozku. Podle posledních výzkumů úzce ovlivňují naši náladu a celkovou psychickou kondici.

Za stav imunitního systému vděčíme až ze dvou třetin právě střevu, takže by nás mělo zajímat, jak jej máme osídleno. Imunitní systém nechrání tělo před infekcí tím, že ji do těla vůbec nevpustí. Nastoluje rovnováhu mezi vnějším prostředím a (našim) vnitřním prostředím, ale také uvnitř těla samotného, kdy určité množství patogenů toleruje.

Pokud je imunitní systém v pořádku, bakterie, které si takto uvnitř těla nosíme, nám nikterak neublíží. Problém pak nastává, když se imunita naruší… a čemu můžeme vděčit až ze 2/3 celého našeho imunitního systému? Přeci střevu… Proto se o něj dobře starejme.

Nedívejme se na mikroorganismy jen jako na dobré či špatné. Žijí totiž pospolu a dokonale vytvářejí harmonické prostředí. Pokud se však ručička vah začne překlápět až moc na „temnou“ stranu, z rovnováhy se vykloníme a tělo pak musí začít reagovat.

Jednoduše řečeno… Člověk mokroorganismům zajišťuje domov a živiny a ty pak na oplátku poskytují vedlejší produkty zajišťující fungování mnoha procesů v těle. Jakmile však dojde k porušení dohody, rovnováha se vytrácí a nastává problém. Jaký domov (tělo) a živiny (naše strava…) poskytujeme našim nájemníkům, ti se podle toho také budou chovat a množit. Ať děláme, co děláme, existuje pevné spojení mezi hostitelem (námi) a návštěvníkem (mikrobiom). Provázanost je na obou stranách. Imunita – mikrobiom, mikrobiom – imunita.

Symbiotický vztah však nemá vliv pouze na imunitní systém. Osídlení těchto mikroorganismů také může za to, kolik tuku na sobě budeme mít (do jisté míry). Vědci už potvrdili, že obézní a štíhlí lidé mají odlišnou rovnováhu mikroorganismů. Střevo obézních lidí je mnohem více osídleno bakteriemi, které vytvářejí vysoce energetické molekuly a ukládají je v podobě tuku, místo toho aby je organismus spálil. Zároveň tak jejich trávicí trakt vysílá signály mozku, ve kterých se dožaduje o stravu určitého typu, zrovna ne tu pro naše střeva prospěšnou. A tak se dostáváme do začarovaného kruhu, takto osídlené střevo říká našemu mozku, na co máme chuť. Bohužel to pak bývají potraviny bohaté na rafinované cukry a jiné zpracované potraviny, na smažené pokrmy a ostatní „dobroty“. Obézní člověk se tak začíná motat v začarovaném kruhu, ve kterém jej vězní jeho vlastní střevní ekosystém.

Problém jednostranné diety a striktního omezování potravin jen na několik druhů…

Při radikální a jednostranné (dlouhodobě) dietě nejen že stoupá hladina kortizolu, ale také se narušuje celková pestrost střevního mikrobiomu, která je pro jeho správnou funkci velice zásadní. Tímto našim postupem se tak může stát, že se začnou množit bakterie, které jednoduše zpomalují metabolismus a z dané potravy tak využívají až o 20 procent více energie. Jedná se možná o ochranu těla, které takto zapne mechanismus přežití. Ačkoli jíme méně, po krátké době přestaneme hubnout. Poté se často dostaví jojo efekt (nabereme zpět shozená kila plus něco navíc).

Jak nastolit správnou rovnováhu ve střevě?

Určitě už jste slyšeli o metodě, kdy je podán pacientovi vzorek stolice zdravého jedince, který má mikrobiom ve výborné kondici. Jedná se o tzv. transplantaci fekální bioty, kdy jsou přeneseny fekální bakterie zdravého člověka do traktu člověka nemocného. Ačkoli to zní do jisté míry nechutně, tato metoda je velice účinná a může pomoci s bojem proti obezitě, cukrovce či metabolickému syndromu. Je však velice nákladná a stále ještě v plenkách.

Jsou však způsoby, jak si pomoci sami…

Mohou to být kvalitní probiotika, správně složená strava (individuální – potravinové intolerance, alergie – za které však opět může nést zodpovědnost stav mikrobiomu) tu rozebereme za chvíli, prostředí (znečištěné, přechemizované), přílišné hygienické návyky, stres, antibiotika a kdo ví, co ještě může stav mikrobiomu v našich střevech ovlivňovat.

Toto je však práce na delší dobu. Každý mikrobiom je stejně identický, jako je identický otisk palce. Není na světě jediný člověk, který by měl stejné osídlení bakterií jako Vy. Proto právě probiotika nemusí fungovat úplně na všechny a dávat právě Vašemu tělo zrovna to, co potřebujete právě Vy sami. Tyto „doplňky“ tak mohou vyřešit pouze konkrétní typy nerovnováhy, ale většinou ani nemáme tušení, jak je brát správně. Musíme vědět, jak dané bakterie fungují, jak spolupracují dohromady a které zrovna my sami potřebujeme nejvíce a které ne… Pořád je však suplementace kvalitními probiotiky velice důležitým a lékaři doporučovaným prostředkem, který může ovlivnit kvalitu našeho mikrobiomu.

Potraviny a mikrobiom…

Jsou určité typy potravin, které naši předci konzumovali ještě dávno, dávno před objevením probiotik. Naše bakterie totiž baží po jistých potravinách, ale my je neposloucháme. Místo toho je krmíme cukrem, lepkem a přepáleným tukem. Takto živíme ty, které živit nechceme. Změnou stravovacích návyků však ještě situaci můžeme do jisté míry zachránit.

Typickým jídlem takových to probiotických potravin je kysané zelí nebo často doporučované kysané mléčné výrobky. Mléčné výrobky, to je však kapitola sama pro sebe. Už jsme se o nich bavili v některém z minulých článků. Názor si udělejte sami. Nicméně kysané mléčné výrobky mohou být dobrým zdrojem bakterií, které jsou pro náš mikrobiom přínosné. Pokud je ovšem netrávíte správně, budou mít na tělo spíše opačný efekt.

Další skupinou potravin, které se říká prebiotika, můžeme kvalitu svého mikrobiomu ovlivňovat také. Zjednodušeně řečeno, jedná se o potravu pro probiotika. A tady už pak platí tvrzení, jsi to, co jíš.

Mezi prebiotika patří například zelenina (díky vláknině a to nejlépe syrová)… přesněji především ředkve, pórek, česnek, chřest… obsahují totiž probiotickou vlákninu. Lidské buňky tuto vlákninu sice nestráví, ale právě bakterie v našich střevech ano.

Strava je pak hlavním pilířem ke změně vašeho mikrobiomu. Bakterie, které nemají vlákninu, se tak začnou živit stěnou střev. Střeva se tak poté mohou stávat slabšími a slabšími, začnou propouštět toxiny a částice nestráveného jídla, které se tak dostávají do krevního oběhu, rozpoutají řetězec problémů.

Možná jste už slyšeli o syndromu propustného střeva. I ten se však dá, pomocí správné diety (GAPS), zvrátit a střevo tak zahojit. Tento stav však také mohou vyvolávat potraviny, které nám vyloženě nesvědčí. Pro někoho to může být lepek, který střevní stěnu dokáže ovlivnit, může tak způsobit zánět a zánět pak může být spouštěčem autoimunitních onemocnění.

 K syndromu propustného střeva však přispívají i další faktory jakými mohou být jedovaté látky a pesticidy z okolního (vnějšího) prostředí.

Opět zase funguje oboustranný vztah. Pokud dostanete zánět, zasáhne to mikrobiom. Když je mikrobiom zasažen, dostane zánět. Tedy alespoň takto to tvrdí Dr. Raphaell Kellman, který se problematikou mikrobiomu zabývá. K zánětům přispívá jak špatná strava, tak také stres a nedostatek pohybu. Tělo je naprogramované k tomu, aby se s krátkodobým stresem vyrovnalo (bojuj nebo uteč), avšak na dlouhodobý stres není stavěné. Přibývá více a více důkazů, že stres je jedním z hlavních faktorů, ovlivňujících stav mikrobiomu.

Potrava, léky, toxiny, emoce – to všechno ovlivňuje stav našeho mikrobiomu. Ten pak ovlivňuje nejen stav našich střev, ale také paměť, schopnost se učit, emoce či sklony k depresím a dalším psychickým onemocněním.

Je to dané právě tím, že naše střevní bakterie produkují hormony a neurotransmitery, které jsou potřebné k emociální stabilitě a k rozeznávacím schopnostem. Jak už jsme si řekli, ovlivňují náš imunitní systém, dále ale také zapínají a vypínají geny a následně přes bloudivý nerv vysílají zprávy do mozku. Právě kvůli tomu, kolik procesů celý mikrobiom reguluje, je podle doktora Kellmana mikrobiom jakýmsi kontrolním centrem těla. Dalo by se jej přirovnat k superpočítači. Možná právě proto se říká, že střevo je našim druhým mozkem.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.